Cukrová třtina

je druh trávy a původně pochází z jihovýchodní Asie. Cukrové třtiny existuje asi 37 druhů a stonky této trávy dosahují až šesti metrů. Jelikož se dá nenáročně pěstovat ve většině tropických oblastech, je rozšířena prakticky po celém tropickém světě. V roce 1493 přivezl cukrovou třtinu do karibské oblasti Kryštof Kolumbus. Díky ideálním podmínkám pro pěstování a evropské poptávce po cukru se cukrová třtina velmi rychle rozšířila po celém Karibiku.

Převážná produkce cukrové třtiny se používá k výrobě samotného třtinového cukru, kdy se třtinová stébla v cukrovarech lisují. Z vylisované šťávy se vyrábí cukr. Při tomto procesu vznikají i vedlejší produkty jako jsou melasa (odpadní cukerný sirup, který již nelze zcukernatět) a bagasa (zbytky vylisovaných třtinových stébel). Jak říkáme s oblibou ve firmě, jde vlastně o zbytky po rumu.

Díky moderním technologiím se pro zbytkový materiál našlo uplatnění také v gastronomii. Z vláken cukrové třtiny se vyrábí designové jednorázové nádobí. Tvrdá vlákna zaručují nádobí pevnost, voděodolnost a chuťovou neutrálnost. Další výhodou je možnost použití při ohřevu v mikrovlnné troubě.

Při výrobě nádobí z cukrové třtiny se nevyužívají žádné chemické či ropné látky a po použití jej lze ekologicky zlikvidovat v kompostu.

Výhody výrobků z cukrové třtiny:

• pro výrobu se používají zbytková vlákna stonků, které se lisují (místo běžného spalování), čímž nepředstavují ekologickou zátěž pro planetu
• jako organický materiál je lze působením půdních bakterií a hmyzu zcela zkompostovat a rozložit na cennou zeminu a biohumus
• oproti papírovým napodobeninám jsou pevnější a hlavně nejsou kvůli nim káceny stromy.

Při použití výrobků z cukrové třtiny, zejména při značném rozdílu teploty jídla a okolního prostředí (typicky, nerezového stolu v provozovně), může docházet ke kondenzaci vodních par na vnějším povrchu obalu, kondenzát může následně z vnější strany vsáknout do obalu a tím dojde k změkčení obalu. Toto není zaváda obalu, ale vlastnost čistě přírodního produktu.